Jednoho dne dostal Bush infarkt a umrel. Okamzite se odebral do pekla, kde uz byl ocekavan.
"Jsi na mem seznamu", rekl mu dabel, "ale ja zrovna nemam volne misto. V kazdem pripade tady ale musis zustat, takze mam pro tebe navrh. Mam tady par hrisniku, kteri nebyli tak spatni jako ty. Jednoho z nich pustim, ale ty pujdes na jeho misto. A budu k tobe dokonce tak dobry, ze ti dovolim, aby sis sam vybral."
Bushovi se to zdalo jako dobry obchod. Dabel tedy otevrel prvni mistnost. Tam byl veliky bazen, v nem plaval Nixon. Stale se potapel a neco hledal, ale vzdy se vynoril s prazdnyma rukama.
"Ne," rekl Bush. "Ja nejsem dobry plavec. Myslim, ze tohle bych delat nemohl."
Dabel tedy otevrel druhou mistnost. Tam byl Breznev a velikym kladivem rozbijel kameny. Kamenu nikdy neubyvalo.
"Ne," rekl Bush. "Mam problemy s ramenem. Strasne bych trpel, kdybych musel porad rozbijet kameny."
Dabel tedy otevrel treti mistnost. Tam lezel na zemi Bill Clinton, ruce svazane nad hlavou, nohy uvazane a roztazene. Nad nim se sklanela Monika Lewinska a delala to, co delala nejlepe.
Bush hledel v soku.
Pak rekl: "Jo, myslim, ze tohle bych vydrzel."
Dabel se zachechtal (jak jinak, nez dabelsky) a rekl: "Moniko, muzes jit..."