Timto oficialne podavam demisi na funkci dospeleho cloveka. Rozhodla jsem se, ze nadale na sebe beru zodpovednost osmileteho ditete! Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, ze je to ctyrhvezdickova restaurace. Chci si poustet drivka po blative kaluzi a pohanet je hazenim kaminku. Chci si myslet, ze lentilky jsou lepsi nez penize, protoze je muzu snist. Chci v lete lezet ve stinu toho velikeho dubu a popijet tam s kamarady limonadu. Chci se vratit do casu. kdy byl zivot jednoduchy - stacilo znat jen barvy, nasobilku a par basnicek a nevadilo mi to, protoze jsem nevedela, co vsechno nevim a bylo mi to fuk. Umela jsem jenom byt stastna v blazene nevedomosti o vsem, co by me mohlo rozrusit nebo nastvat. Chci si myslet, ze svet je spravedlivy. Ze lidi jsou poctivi a dobri. Chci verit, ze vsechno je mozne. Chci zapomenout na slozitosti zivota a zasnout zase nad malickostmi. Chci zit zase jednoduse. Nechci, aby se muj den skladal z havarii pocitace, hor papiru, spatnych zprav, starosti jak prezit do vyplaty, uctu, pomluv, nemoci a ztraty milovanych lidi. Chci verit v moc usmevu, objeti, laskaveho slova, pravdy, spravedlnosti, miru, snu, predstavivosti, naivnosti a staveni snehulaka. Takze tady je ma obcanka, ridicak, platebni karty a formular na danove priznani. Oficialne rezignuji na dospelost. A jestli o tom chces jeste diskutovat, musis me nejdriv chytit!