Fazole

Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj. Když stalo zřejmým, že se vememe, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých oblíbených fazolí.

O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce pokazilo auto.  Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi že přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky.  Cestou jsem míjela malou
restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně jsem nedokázala odolat.  Abych se dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla, že než přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají.  Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí.  Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen # plyn # # # který můj zažívací systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený že mě vidí a s  potěšením mi oznámil:
Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení.". Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě  v okamžiku kdy chtěI rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela jsem mu slíbit že se šátku na očích nedotknu dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon. # # # Pečené fazole které jsem zkonzumovala na mě
stále ještě měly vliv a tlak se stával neúnosným.  Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti, přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela Skunka před papírnou. Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy. Zápach byl horší než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém zažívacím systému po dalších několik minut.
Požitek byl nepopsatelný.  Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho.  Zeptal se jestli jsem se dívala pod šátkem a já  jsem jej ujistila že ne.
V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo:
"Happy Birthday!"
Omdlela jsem!!!!!!!!!!!!!!