Demisia na funkciu dospelého človeka

Timto oficialne podavam demisi na funkci dospeleho cloveka. Rozhodla jsem se, ze nadale na sebe beru zodpovednost osmileteho ditete!  Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, ze je to ctyrhvezdickova restaurace.  Chci si poustet drivka po blative kaluzi a pohanet je hazenim kaminku.  Chci si myslet, ze lentilky jsou lepsi nez penize, protoze je muzu snist.  Chci v lete lezet ve stinu toho velikeho dubu a popijet tam s kamarady  limonadu.  Chci se vratit do casu. kdy byl zivot jednoduchy - stacilo znat jen barvy,  nasobilku a par basnicek a nevadilo mi to, protoze jsem nevedela, co vsechno  nevim a bylo mi to fuk.  Umela jsem jenom byt stastna v blazene nevedomosti o vsem, co by me mohlo  rozrusit nebo nastvat.  Chci si myslet, ze svet je spravedlivy. Ze lidi jsou poctivi a dobri.  Chci verit, ze vsechno je mozne.  Chci zapomenout na slozitosti zivota a zasnout zase nad malickostmi.  Chci zit zase jednoduse.  Nechci, aby se muj den skladal z havarii pocitace, hor papiru, spatnych  zprav,  starosti jak prezit do vyplaty, uctu, pomluv, nemoci a ztraty milovanych  lidi.  Chci verit v moc usmevu, objeti, laskaveho slova, pravdy, spravedlnosti,  miru,  snu, predstavivosti, naivnosti a staveni snehulaka.   Takze tady je ma obcanka, ridicak, platebni karty a formular na danove  priznani.  Oficialne rezignuji na dospelost.  A jestli o tom chces jeste diskutovat, musis me nejdriv chytit!